Krásná a užitečná věta pro afirmování. Bezpečí je esenciální potřeba každé živé bytosti.
Jeden tip, než začneš cokoli afirmovat. Nejdříve si ujasni své vlastní vnímání obsahu afirmace. Co si ty pod danými slovy představuješ . Čím detailnější popis, představa, obraz a tím lepší výsledky budeš mít. Někdy nás ani nenapadne, že by význam slova nebo věty, kterou afirmujeme mohl být i širší. Čím širší, tím líp. Pamatuj: zasloužíš si jen to nejlepší :-)
Takže, co je tedy pro tebe bezpečí?
Za mě:
Že mě nikdo nebude fyzicky ani ! emočně ! napadat nebo zraňovat. Na emoční zraňování (urážení se, agresivita slovy nebo tónem hlasu, trucovité ignorování nebo odmítání, ponižování, zastrašování, vyhrožování, vydírání, zneužívání ) se často zapomíná. Myslíme si, že když nás ten druhý nebije, tak nás neohrožuje.
A veliké pozor ! Toto všechno umíme dělat i samy sobě a pak se cítíme ohrožené sebou (to co děláme nebo říkáme sobě vevnitř, bývá často pro běžný zrak neviditelné). Sem třeba patří taky zneužívání nebo nadměrné přetěžování svého vlastního těla. V určitém ohledu má tělo vlastní, na mysli nezávislou zvířecí paměť a instinkty. Pokud ho týráš bolestí, přetížením nebo nedostatkem spánku a odpočinku, bude se “tě” bát.
Že mám všechno, co nezbytně potřebuju k životu, abych se nemusela bát, kde na to vezmu. Takže dost peněz na nezbytnosti (nájem, jídlo, dopravu, různá pojištění, spoření na důchod !, finanční polštář pro náhlá vydání nebo nemoc !). Peníze na potěšení (dovolená, koníčky, oblečení ) se sem nepočítají, bez těch se umíme chvíli obejít a jejich nedostatek nezpůsobuje strach.
Ale není to jen o penězích. Chci mít taky komunitu (rodinu a přátele), abych se nebála že jsem na všechno vždycky sama, že se mám v případě potřeby o koho opřít. Chci mít kolem sebe bezpečné prostředí (zdravé, které neohrožuje moje tělo).
Věta "Jsem v bezpečí." v překladu znamená - "Jsem ochotná, dát si vše, co nezbytně potřebuju."
Když si něco sama dát neumíš, tak to aspoň zařiď, ty jsi za to odpovědná.
Protože být dospělá znamená stát se zdrojem bezpečí sama pro sebe. Když se budeš spoléhat na někoho jiného (rodiče, partnera, …) , jen prodlužuješ své dětství a udržuješ se stejně ve strachu a v závislosti. Ve strachu, co budeš dělat, až ti “tvůj ochránce” nebude nablízku nebo že o něj přijdeš.
Abys mohla dát sobě bezpečí, musíš být ochotná být taky “agresivní” , jinak jsi věčná oběť.
… Síla, co? To se nám dost často z pseudomorálních důvodů nechce. Vidím to s ženami na terapiích. Když jsem kdysi učila ve škole na prvním stupni, byly konflikty na denním pořádku :-) Učila jsem děti následující pravidla:
Pokud ti někdo ubližuje, hezky mu řekni, jak se cítíš, co ti to dělá (předpokládej, že jen neví, že si neuvědomil) a požádej ho, ať toho nechá . Fáze, kdy jsme milé.
Jestli toho nenechá, řekni mu, že ti ubližuje a vzdal se od něj do bezpečné vzdálenosti. Někdy stačí dočasně, někdy (pokud se to opakuje často) musíte napořád. No, jo :-)
Když za tebou stejně přijde i na jiné místo a nedá ti pokoj, pokračuje v ubližování, BRAŇ SE ! V překladu to znamená: Mluv jazykem jeho kmene! On evidentně milý a citlivý přístup ani respekt nechápe. Opakovat to znovu a znovu stejně nemá smysl. Tady přichází na řadu naše krásné české přísloví, které je často z nepochopení zatracované: Oko za oko, zub za zub. Nebuď agresivní víc než on, ale vrať mu to stejné. Když křičí, zakřič. Když do tebe strká, odstrč ho. Když se tě snaží zranit případně zabít (bože, to snad nikdy nebudete potřebovat) musíš ho vší silou praštit a zneškodnit ho. Přiměřeně situaci. Jsi tohle ochotná pro sebe udělat, aniž by ses soudila za to, že jsi špatná a agresivní? To není agresivita, to je láska. Láskyplně chráníš sebe před poškozením a druhého před budoucímí důsledky jeho momentálně neláskyplného chování. A navíc: nezačala sis.
Abys mohla dát sobě bezpečí, potřebuješ vnímat své strachy, naslouchat jim a ne se jich snažit zbavit !
Přišly tě varovat, že jsi v nebezpečí. Ne všechny, některé strachy jsou vymyšlené a nereálné. Ale o tom zase jindy :-)
Vypadalo to jako nevinná afirmace, viď? Ale tahle věta a její obsah jsou klíčové pro celý tvůj život. Pokud žijeme v neustálém nebezpečí a pocitu ohrožení , nemáme dost energie, pozornosti ani klidu na to řešit jiná témata života , jako vztahy, potěšení, naplnění, seberealizaci, natož nějaké duchovno. Ne vždycky jsme si toho vědomi, dost často žijí naše strachy s námi nepřetržitě v našem podvědomí a odsud nás okrádají o energii a vytvářejí falešný pocit bezpečí.
Už jim to nedovol. Seber odvahu, vytáhni je na světlo a řeš je.
Buď v bezpečí, tentokrát doopravdy !
