Je to už delší dobu, co jsem kurz absolvovala. Rozpomínám si, že jsem pořád slýchala od různých kamarádek o Petře, že ta kineziologie, kterou dělá, je super. Tak mi to přišlo, že tam mám jít. Chtěla jsem najít cestu k sobě, k Bohu. Vědět, proč se mi v životě pořád opakují stále podobná témata…spojená s dětma, ve vztahu s manželem, apod.

     

Hned při prvním setkání na mě Petra udělala dojem. Ta otevřenost a atmosféra.

A technika toho, že tělo nikdy nelže se mnou hned rezonovalo.

Velký obdiv za její odvahu být svá. Za tu cestu, kterou jde. Za to, jak naslouchá sobě, ostatním, životu. Jak nás vedla k tomu, abychom ohladili  naše ego. Je to cesta. Petra má velké zkušenosti a je vždycky autentická. Někdy i drsná, někdy i vtipná, ráda na to vzpomínám.

 

​

Během kurzů přišlo hodně aha momentů. Že jsou věci, které zažíváme, pak na ně zapomeneme, dáme je do podvědomí, ale fungujeme na nich. A tak se nám stále opakují. Taky to, jak někdy opravdu hooodně moc chceme něčemu věřit, třeba kvůli tomu, abychom

sami sebe neviděli v něčem v čem nechceme.

 

A potom ty emoce,… ale nakonec velké uf a uvolnění, že je to venku. No bože, tak jo, tak jedeme dál.... Nekonečné ponořování se do sebe a objevování, toho všeho, co tam je.

A že tam toho je hodně. A nakonec vždycky přijde ticho, klid, ….

   

Bylo hezké slyšet i ostatní, jak to máme všichni podobné. Vidět emoce druhých, když člověk vidí a cítí pravdu. Asi bych na těch individuálních sezeních neprošla všechno takhle hezky.

Šlo to na kost :-) To bylo super.

​

​